Jak našemu roběti rostly zuby

Inu naše dítě je prostě pohodář. Nějaký ten chrup vyrostl a nebýt jedné jediné noci a faktu, že dítko začalo okusovat nejen hračky, ale i své drahé rodiče, ani bychom o tom nevěděli.

Nyní je situace taková, že zuby se čítají na necelých pět kusů. Tedy abyste tomu správně rozuměli: pět zubů je vylezlých, ovšem ještě nedorostlých do plné velikosti.

Jako trochu problematický se ukázal jev rozmístění. Čtyři zubiska jsou totiž nahoře a pouhé jedno dole. Z logiky věci je tak jasné, že při snaze rozmělnit potravu se mnoho ploch nesetkává.

Nicméně Emily je hustá, takže už si hravě poradí i s mrkví.

Uvařenou doměkka.

A nakrájenou na malé kousky.

Jak to ale bylo na počátku?

Robě bylo neozubeno poměrně dlouho. Dokonce na jednoroční prohlídce se paní doktorka podivovala, kde že ony mléčné zuby jsou.

Nebyly, vyčkávali jsme.

Až jednou si muž vyrazil na závody v ploché dráze, což sice na Emilinčiny zuby zřejmě nemělo žádný dopad, nicméně zrovna v ten večer se dítě jevilo jako podivně nevrlé. A tak jsem googlila a psala mateřsky zkušenější kamarádce, která stanovila diagnózu: zuby!

To by jako nevadilo, jenže na teploměru se brzy ukázala čtyřicítka.

Podala jsem obklad a modlila se za zlepšení, ovšem nic moc se nedělo. Tedy kromě toho, že roběti bylo evidentně čím dál hůř, poněvadž styl, jakým se měří dětem teplota, na dobré náladě nepřidá.

Musela jsem jednat, a tak jsem muži sepsala sms, která zněla jasně: Emily - horečka - 40 - zuby - NUROFEN!

Muž v záchvatu rodičovského ochranitelského pudu jal se urychleně navštívit lékárnu, kde měli i přes pozdní noční hodiny otevřeno, ke své smůle ovšem při výstupu z auta opomněl, že jeho taška na notebook má dlouhé ucho. To se mu zapletlo pod nohy a on nebohý políbil matičku zemi. Lékárnice celý výjev evidentně pozorovala přes sklo výlohy, protože k nurofenu do malé igelitky přihodila ještě krabičku náplastí. Dobrá to žena.

Ani podání mužem zakoupeného léčiva se neobešlo bez potíží.

Čípek vešel dovnitř... a okamžitě zase vyšel ven... opakovaně. Na druhý den mi lékařka skvěle poradila: "Musíte držet obě půlečky u sebe." Naštěstí nebylo již třeba, jiné příznaky růstu jsme od té doby nezpozorovaly (ťuk ťuk).

Mějte se moc krásně!