Knihomol těžký, nýbrž krásný život má

Mnohdy se zapomenu najíst, sem tam i napít... na co ale nikdy nezapomínám je dobrá knížka.

A to i přesto, že mi to občas ztěžuje bytí...

1. Moje záda trpí

Ať jdu kamkoliv, táhnu s sebou rozečtenou knihu. Někdy jsem chytřejší a na cesty si vytipuji dílko o 150 strankách, jindy se však od započaté literatury nemohu odtrhnout, což způsobuje, že kromě devíti rtěnek mnoha červených odstínů (protože co kdybych v půlce cesty dostala náladu na jiný), vysypaných dětských křupek (protože Emily...), dezinfekce na ruce (protože bakterie jsou svině), mobilu (protože mamka by vyhlásila celostátní pátrání, kdyby se mi nedovolala), peněženky (protože ani kuře nehrabe zadarmo) táhnu ještě několikasetstránkovou bichli.

Vždycky si na okamžik vzpomenu na slova mého ortopeda, který mnohdy kroutí nevěřícně hlavou a prohlašuje, že jsem křivá jako paragraf. Pak mi vtipně poradí, ať netahám nic těžkého, přičemž pohlédne na v kočárku se smějící Emily.

2. Na spánek nemám čas

Matky to jistě znají... po celém dni vaření, přebalování, přepočítávání zubů, foukání na bolístky, uspávání, krmení a dalších důležitých činností je člověk poněkud unaven.

Jenže... a to budou znát zase knihomolové... celý den kromě výše uvedeného myslíte také na hlavní postavu rozečteného příběhu a nutně musíte zjistit, jak to bude dál.

Proto po večeru s drahým, místo spánku volím četbu.

3. Jsem ohrožena na životě

Když už na ten spánek dojde, je to zcela nečekané. Kniha se v ten moment mnohdy zřítí na můj obrýlený obličej. Optika zatím zůstala celá, já se prozatím neudusila ani nedošlo k jinému poškození, nicméně vzbudí-li se muž, musí se vzmužit a čtivo odebrat.

Proč vzmužit?

Poněvadž hrozí, že mě probudí.

A věřte, že probuzená já není nic hezkého.

Nejen, že jsem nenamalovaná, takže připomínám Jóžina z bažin, ale navíc jsem značně rozladěna.

Jedenkráte nebohý muž opomněl okamžitě sundat i mé brýle. V ospalosti jsem mu prý velice vynadala a abych to vzala z gruntu, vyčetla jsem mu i nedojedenou večeři rok a půl předtím.

A to jsem jinak tak mírumilovná a hádky doma vůbec neznáme!

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem si ráno nic nepamatovala, takže dodnes pořádně nevím, zač jsem se omlouvala.

Holt ve spánku člověk dělá divy. Muž se třeba nedávno posadil, prohlásil "Osm koblih" a spal dál.

4. Žiju paralelní životy

Díky knížkám lze prožít mnohé. Jasně... hlavně samotné tady a teď bychom měli žít naplno, nicméně ponořit se do jiného příběhu, čekat, jak dopadne, a doufat, že to bude dle našich představ...to je to krásné, co vášnivé čtenáře baví.

Zastavit se v čase, přesunout se do jiné doby, jiné dimenze, jiné země... kde jinde to jde? Nikde...

Ani ve filmech, na které jen čučíme, bez většího zapojení vlastní fantazie.

5. Ono ticho

Mám na mysli takové to kouzelné ticho, které nastane, když dočtete poslední stránku, poslední větu a úplně poslední slovo úžasné knížky. Sedíte, civíte, nevěříte, divíte se a toužíte, aby ta knížka ještě neskončila, abyste mohli znovu a znovu číst její příběh s neskutečným rozuzlením.

Souhlasíte, knihomolové?