Jak se (ne)vyrábí lapač snů... aneb Když se do něčeho pustí manuálně nezručné střevo (tedy já)

Zase jsem jednou podlehla svému entuziasmu.

"Bude to super kreativní činnost, naprosto osobní věc a článek jedna báseň!" - naivně jsem se radovala.

Vybudovali jsme doma novou ložnici, poněvadž větší místnost, kde bývala původně, jsme se rozhodli přenechat roběti. To už ji úspěšně plní hračkami.

Nicméně... chtěla jsem vytvořit něco smysluplného, duchovně zásadního atd. Však to znáte... takové to TO, u čehož řeknu "Podívej... to jsem udělala sama, pro rodinu, rozumíš..."  a budu se u toho tvářit ohromně osvíceně.

No a jelikož nám chyběl lapač snů, jala jsem se jej vyrábět.

Zakoupila jsem si dokonce sadu, kde jsou všechny potřeby.

Je fakt, že to je poměrně zbytečné, protože všechno si můžete koupit ve výtvarných potřebách zvlášť, ale nakupovala jsem na eshopu www.levnedekorace.cz dřevěnou hračku s rolničkami (jakože matka, co podporuje hudební rozvoj dítěte) a tam tuhle sadu měli.

Prvním krokem je omotávání kruhu bavlnkou.

Světe div se, to jsem zvládla ještě dobře.

Pak ale došlo na nejhorší - vypletení kruhu.

Přiložený návod je psaný velice jasně a srozumitelně... pro každého kromě mě.

Když už jsem se do toho popáté zamotala, bavlnka ze sady došla.

Sáhla jsem tedy po vlně, kterou mám pro změnu ze záchvatu háčkování.

Párkrát jsem ještě musela párat, než se mi podařila alespoň jakási síť, která by ovšem nepolapila ani malou noční můrku, což se vzápětí potvrdilo, protože noc po pověšení lapače se mi zdálo, že mi někdo podpálil knihovny... Uznejte, že to je snový horor.

Korálek doprostřed kruhu jsem namotala už spíš silou vůle.

Posledním krokem bylo navazování pírek.

To není nijak těžké... naštěstí...

Na vzdálenost dvou metrů vypadá tento můj pokus ještě docela dobře, ale jako takhle... příště si ho koupím hotový a bude to!

Největší radost z lapače má beztak Emily. Sedí na posteli a nutí nás foukat do pírek, aby se hýbala. Třeba i v pět ráno.

P_20151119_092107_BF.jpg

Mějte se moc krásně!