Uklízíme 13. komnatu!

U nás doma bydlíme něco přes rok.

Zdá se to krátká doba, leč na to abychom z budoucího dětského pokoje vytvořili 13. komnatu, u jejíchž dveří v případě provázení návštěv klopíme zraky a tváříme se, že vůbec neexistují, to bohatě stačilo.

Z této místnosti s balkonem se stala šatna, sušárna, žehlírna (ve stylu "určitě to jednou všechno vyžehlím"), sirotčinec pro floru, která se mi momentálně nikam nehodí, a odkladiště nepotřebných věcí, což znamená, že všemu tomu zmatku dominuje velký psací stůl s nefunkční nebo polofunkční IT technikou.

Avšak tomuto hanebnému zneužívání volného prostoru je konec.

Rozhodli jsme se budovat dětský pokoj, poněvadž množství hraček roste geometrickou řadou a je třeba Emily vymezit vlastní území.

Tak jsem se toho jednoho záříjového odpoledne chopila.

Celé se to samozřejmě neobešlo bez asistence budoucí obyvatelky, což znamená, že průběh nebyl až tak jednoduchý, jak bych si byla bývala asi přála.

U nás se bez odborné asistence nic neobejde.

13:05

Prodírám se kupou oblečení a snažím se dát hromadě nějaký tvar a řád.

13:08

Emily získává podezření, že již srovnané věcí je třeba ještě provětrat.

Bere je tedy po hromádkách do ruček a odhazuje v dál.

13:10

Vše skládám znovu a využívám stůl, na který nedosáhne.

Na starém notebooku a kolem obrazovky během chvíle vyrůstají pěkné komínky.

13:40

Robě si všímá velké květiny a okamžitě zahajuje zahradnickou činnost.

Hlína létá všude kolem.

13:41

Oddaluji rozjařené dítě, beru smetáček a lopatičku a zametám hlínu.

13:45

Emily se velice nenápadně navrací ke kytce.

Po cestě ještě stíhá přebrat (rozuměj: rozházet) kolíčky na prádlo.

Hlína lítá všude kolem.

13:46

Sbírám kolíčky a zametám hlínu.

13:48

Příliš vysoké komínky na stole se hroutí.

Emily má záchvat smíchu.

Já mám záchvat paniky a běžím je zachraňovat, omylem vysypávám hlínu z lopatky i kolíčky z košíku.

13:50

Sbírám a rovnám oblečení, zametám hlínu, uklízím kolíčky.

14:00

Emily nastupuje do autosedačky.

Tváří se, že je právě ideální čas na výlet.

14:10

Dítko stále trůní v autosedačce, využívám tedy oné výjimečné chvíle a letím nandat prádlo do pračky.

Do jejího bubnu jej vhazuji ode dveří, odkud vidím i na drahého potomka zjevně toužícího po cestě za poznáním.

14:15

Evidentně již došlo k pochopení, že nikam nepojedeme, robě vylézá z autosedačky a je zaujato kabelem od žehličky umístěné v držáku na žehlicím prkně.

Téměř parakotoulem překonávám místnost a zabraňuji hrozbě v podobě dopadu žehličky na hlavu dítěte.

14:16

Žehlička je považována za autíčko a je s ní jezděno po podlaze.

14:18

Nová hračka, co není hračka, je dítěti zabavena po několika úderech o podlahu.

K pochopení faktu, že jde o opatření, které je pro dobro nás všech (včetně sousedů pod námi), nedochází.

Musím vyslechnout dlouhý bouřlivý monolog stran mého chování

14:25

Sbírám kolíčky, zametám hlínu.

14:30

Vzdávám úsilí a s pocitem alespoň malého pokroku beru dítě od hlavy až k patě od hlíny a se zeleným kolíčkem za bodýčkem a zavírám dveře naší 13. komnaty.

20:30

Dosypávám hlínu kácící se kytce.

 

Mějte se moc hezky!