Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Po Vypravěčce bylo těžké se do něčeho zase pořádně začíst. Vím, že se opakuju, ale mě se ta knížka prostě opravdu moc líbila. Nicméně bylo nutné se od ní už oprostit a dát se do čtení něčeho dalšího, a to do Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti, který trpělivě vyčkával frontu v mojí knihovně.

Čekala jsem mrazivou duchařinu, jenže to knížka tak úplně nenaplnila. Je sice tajemná, má také prvky sci-fi, ale taková ta "bojím bojím" klasika to není.

Rovnou přiznávám, že na fantasy moc nejsem, proto jsem byla ochotná pobrat ještě jakousi časovou smyčku, ve které se skrývají podivné děti s ještě podivnějšími schopnostmi, ale nestvůry s chapadly už na mě byly trochu moc. Nakonec však všechno do sebe tak pěkně zapadalo, že jsem příběh dočetla s chutí do konce a začala se těšit, až si půjčím další díl.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je trochu jako horská dráha - nejprve se nic moc neděje, pak čtenář neví, co se to děje, následně je napnutý jako struna a v duchu volá "proboha, nechoď do toho strašidelného domu!" a nakonec zjistí, že čte tak trochu pohádku o kouzelných dětech, které jsou postavami příběhu, kde dobro bojuje se zlem. Byť zajímavě zpracovanou a dobře propracovanou.

Autorovi je třeba uznat velkou dávku fantazie. Knížka neobsahuje žádná dějová klišé (snad kromě lásky dvou původně lehce nesourodých postav) a zápletky jsou nečekané i netradiční.

Četli jste?

Líbila se?

Dejte vědět do komentářů!

Mějte se krásně!

ČtuJana Maláková3 Comments