Konec detektivek u nás doma...?

Dříve jsem detektivky de facto vůbec nečetla. Vlastně jsem několik let nevylezla z bludného kruhu literatury válečné a povinné. Ovšem nedávno mi došlo, že ani čtivo dnešní nemusí být marné.
A tak jsem se jala modernizovat své čtenářství.

Právě tak se událo, že se mi do rukou dostala Vraní dívka a Hladový oheň.
Kdybych bývala byla tušila, jaké následky si ponesu... zřejmě nic by se nezměnilo a četla bych je stejně, leč mohla bych se připravit na notnou dávku paranoidního chování.

Zdroj.

Ano, začala jsem být lehce podezřívavá.
Muž při čtení těchto řádků patrně významně zvedá obočí a říká si, že spíše těžce než lehce.
Musím uznat, že po pátečním rozhovoru na to má plné právo.

M (jakože muž): "Dojedu do toho zahradnictví, jo? Nezapomeň, že v jedenáct přijede pán na myčku."
J (jakože já): "To už budeš doma, viď?"
M: "Nevím, snad."
J: "Moment... jak snad? Ty mě tady necháš s masovým vrahem?"
M: "Myslíš s opravářem myček?"
J: "Opravář nebo vrah... prostě je to cizí člověk a já jsem bezbranná oběť."
M: "Určitě tě nejede zabít."
J: "Nikdy nevíš!"
M: "Mluvil jen se mnou, neví, že tady budeš."
J: "Vidíš, naletěl jsi mu! To je taktika. Prostě to zkouší a tam, kde narazí na ženskou...!!!" (gesto přejetí palcem po krku, jako že ji zamorduje).
M: "Jo takhle." (k mému překvapení dál hledá klíče od auta)
J: "Je to klasická zabijácká rovnice: opravená myčka, zabitá ženská, myčka, myčka, ženská, myčka, ženská..."
M: "Do telefonu ten pán zněl mile."
J: "Sofie byla taky milá a co to bylo za člověka!"
M: "Jaká Sofie?" (v tuto chvíli na něm sleduji známý výraz "už se fakt zbláznila").
J: "No z Vraní dívky přece." (vím, že to nečetl, ale přesto se divím, že neví).
M: významné "Ehmmmmm."
J:"Helej, je-li ti náš život milý, budeš doma před jedenáctou."

Zřejmě skutečně nabyl trochu nervozity, protože přijel mnohem dříve než opravář, z něhož se vyklubal sympatický postarší pán.
Jenže! Sofie byla taky sympatická!

Ovlivňují vás knížky nebo je berete jen jako fikci?
Dejte vědět a mějte se pěkně.