Se šarmem Pařížanky: Tip #1. Díky bohu za šminky!

 Která z nás by nestála o to, aby každý nadšeně zvolal "Olalááá!", když vejde do místnosti, že?
Fajn... není nutné, aby byl projev obdivu až tak hlasitý.
Bohatě by stačilo malé "olalááá" vyřčené v duchu.
A tak jsem si řekla: "Holka, jestli chceš vyvolávat takové reakce, musíš se učit od zkušenějších," a koupila si knížku Se šarmem Pařížanky.

Už jsem se viděla, jak si pluji ulicemi pražskými a budím v lidech otázku, na jak dlouho a za jakým účelem jsem asi přijela z rodné Paříže do Čech.
Uvidíme... zatím není všem stránkám knížky konec.
Nicméně první dobré tipy jsem si odnesla už teď v průběhu čtení.
A tak mi dovolte se s vámi podělit o první z nich.



Tip #1: Nezapomeňte, že s trochou líčení vypadá každá žena lépe!


Po přečtení této rady jsem si ihned vybavila nedávnou příhodu, která totálně poslala k šípku
můj záchvat sebevědomí.

Událo se to takto.
Jeli jsme na dva dny k mým rodičům. V sobotu jsem přijela z domova s lehkým, byť poctivým make-upem... BBčko, nějaká ta linka, řasenka, tvářenka a rtěnka, která u mamky okamžitě vyvolala obvyklou otázku, zda jsem po cestě nezakousla králíka.
Zkrátka klasika.
Večer jsem se odlíčila až těsně před ulehnutím na lóže... a po tmě... jak to mám ve zvyku z důvodu nenabourávání mužových iluzí, že má poměrně fešnou ženu.
Spánek byl vydatný. Takový, jaký můžete prožít snad jen v malebném prostředí venkova.
A tak jsem po probuzení pojala pocit nadměrné svěžesti.
I jala jsem se potichu vstávat.
Rukou jsem si uhladila vlasy. On totiž objem sice dělá dojem, ale ta natupírovaná helmice, se kterou se běžně budím já, je fakt moc.
Jinak jsem neprováděla žádné úpravy.
Velice elegantně s ladností víly jsem našlapovala po schodech a těšila se éterickému pocitu, že mě svět možná může poznat i bez absolvování těžké dřiny u zrcadla.
Kde se to ve mě vzalo?
Nevím.

Vstoupila jsem do obýváku a s výrazem oskarové herečky jsem pronesla svůj předem připravený scénář: "Dobré ráno".
Uznávám, nebyla to nijak šokující věta, ale vzhledem k momentální denní době mi přišla nejvhodnější.
Mamka sedíc u stolu vzhlédla od ranní četby Timesů.

No dobře... nešlo o Timesy, ale o jehlu, nit a můj utržený knoflík, který si nejsem schopná přilátat, aniž bych si u toho nevytvořila piersing v obličeji.

Ale zpět k odehrávajícímu se dramatu.

Vzhlédla, ostřížím zrakem se podívala přes rámečky brýlí na blízko a absolutně spontánně zvolala:
"Proboha! Tobě není dobře, že jo?"

Nezbývalo, než pokrčit rameny a odšourat se do koupelny napatlat na sebe nějakou tu fasádu.

Díky bohu za šminky!




A jak jste na tom s domácím líčením vy?
Mějte hezký den!

Jana Maláková4 Comments