Překročili jsme hranici normálnosti!

Vstup potomstva do života s sebou přináší věci dosud nepoznané. Například zjistíte, jaké to je, když zcela nezištně "drndáte" nákupní vozík v obchodě.

Spolunakupující kroutí nevěřícně hlavou s myšlenkou, že "svět je plnej bláznů", a zaměstnanci si vyměňují nejisté pohledy, zda by nebylo od věci zavolat ochranku.

To se tak holt někdy stane a není se čemu divit.

Za dva měsíce s Emily jsem si zvykla, že jakmile je v kočárku,musí docházet k řádnému houpání.

Je-li tomu jinak, dítko protestuje... velice důrazně.

A tak se moje podvědomí přizpůsobilo a pohupováním uspokojuje i nákup.

Okurka a rajčata to jistě ocenily.

Avšak u nás doma nejsem jediným bláznem...

Často s Emily v náručí sleduji, jak muž zahleděn na televizi nohou houpe prázdné lehátko.

Když vidím spokojenost hrdého otce, který má rodičování naprosto v malíku, nenabourávám mu pocit jistoty tím, že bych mu připomínala, že k hlídání dítěte je potřeba dítě.

A ani to stále není jeho nejvyšší level.

Nedávno chudák Bárny nadskakoval v přepravním boxu v čekárně u veterináře.

A věřte mi... morče taková pozornost příliš nepotěší.

Mějte fajn den!