Kterak nám trucovalo morče... až to málem nepřežilo!

Našeho mazlíka Bárnyho možná znáte z některých článků nebo facebooku.
Vždycky jsme s mužem tvrdili, že není normální.
Teď se ale zbláznil definitivně...
A máme to lékařsky ověřeno!


Zkrátka a dobře Bárny nepřekousl, že máme nového člena rodiny.
Miminko ho nejen vůbec nezajímá, ale navíc zjevně také deprimuje.

Pár týdnů po našem návratu z porodnice to nebohé zvíře zahájilo hladovku.
Neodpustím si to a musím podotknout, že mým podezřením okamžitě byla psychika a žárlení na Emily.
Místo aby muž volal psychologa Bárnymu, málem k němu posílal mě.

Nicméně vyrazil k naší veterinářce, která naordinovala antibiotika a dokrmování přes stříkačku s tím, že jde o poruchu trávení.
Celé Vánoce jsme tedy běhali mezi robětem a morčetem.
Tedy především muž, bez jehož péče by Bárny už dávno běhal po věčných lovištích.

26. prosince začal pacient podivně chroptět.
Usoudili jsme, že tohle je definitivní konec.
Každý kdo má rád svého mazlíčka, jistě chápe, jak nám bylo.
Během dne se pak jeho stav natolik zhoršil, že se muž vydal na pražskou kliniku... přičemž jsme byli rozhodnuti, že pokud to bude nutné, trápit ho nenecháme.

Na tři dny ho hospitalizovali.
Měl zánět v plicích (protože dokrmy více vdechoval než polykal) a poruchy trávení z hladu.
Napíchli mu tedy kanylu, cpali do něj všechny možné léky a nechali ho, aby si hověl na vyhřívané dečce.

S podáváním léků jsme pokračovali i doma.
Bárny však stále sám nejedl ani nepil.

Nezbývalo nic jiného, než ho krmit a čekat do 31. prosince,
kdy byl objednaný ke specialistovi na hlodavce.

Konečně tu byla ona očekávaná chvíle.
Doktor prohlédl pacienta s velkou pečlivostí.
A zjistil, že je fyzicky už úplně zdravý!

Muž mu odvyprávěl, že se hold naše domácnost už netočí jen kolem Bárnyho, protože máme dalšího člena rodiny.
No a právě v tom je zřejmě zakopaný pes...

Musíme se tedy smířit s faktem, že máme psychicky slabšího jedince,
který by pro trochu pozornosti šel světa kraj... a třeba by i umřel.

Doporučena nám byla léčba, kterou jsem (taktéž) navrhovala hned na začátku, a to...
pořídil mu kámoše stejného druhu!

Zítra tedy vyrážíme pro Freda!

Ještě ovšem není vyhráno.
Je jen ve hvězdách, zda tohle řešení zabere na Bárnyho nalomené duševní zdraví.
Každopádně je to poslední možnost, protože Dr. Dolittle u nás hold neordinuje.


Vzniklo z toho několik ponaučení...

1. Měl by existovat psycholog pro morčata a jiné hlodavce.

2. Trucování domácího mazlíčka může být poněkud dražší záležitostí.

3. Morče je tvor žárlivý.

4. Ten náš blbec by pro pozornost snad i umřel.

5. Muž by mě měl více poslouchat :D

Nyní/Dříve...

Mějte fajn den a držte palce, ať Fred zabere!