Jako čekat na Godota...

Až doteď to těhotenství letělo tak, že jsem se ani nenadála a najednou tu byl devátý měsíc.
To mě mrzelo, protože je to opravdu fajn období... 
Před finále se ale najednou objevilo cosi nového.
Nedočkavost kombinovaná se špetkou nervozity!



Spousta věcí se změnila...
V ložnici se objevila postýlka a další potřebná výbava, zmagořila jsem a začala háčkovat, všichni se mě ptají "kdy a co to bude?" - dokonce i štiplístek a spolucestující ve vlaku, paní v obchodě, pacientka v čekárně, velká část personálu nemocnice... zkrátka půlka Prahy..., sedět mě nebaví, ležet mě nebaví, chodit mě nebaví a telefon mi zvoní asi tak 100x častěji než dříve, protože každý je zvědavý, jestli "UŽ".


Přijde mi, že čekám na Godota, který sice pěkně okopává moje žebra, ale jinak se na svět nijak nehrne.
Ani se nedivím, přísun tekutin i živin má pohodlně zajištěn, schránku udržuju v teple a dle mých tělesných proporcí se tam ani nijak příliš nemačká... respektive v případě potřeby většího místa stačí ještě více utlačit okolní orgány.
Pro potomstvo cokoliv, to je jasné!


Ale už by mohlo být venku.
Vše je zajištěno, my jsme natěšení a otázky typu "co a kdy" jsou krapet na zbláznění.
Přísahám, že se na to NIKDY žádné těhotné nezeptám!!!
I kdybych se měla ukousat zvědavostí!

Navíc člověk ví, že už ho brzy čeká onen den D, hodina H, minuta M, ale ta nevědomost, kdy to přijde, je příšerná.
Nehledě na panické myšlenky o tom, jak to asi bude probíhat.

Z toho vyplývá...

1. Při každém sebemenším zabolení si říkám "Je to tady!"
Jaké zklamání i úleva, když zjistím, že není!

2. Cca 15x za noc mám chuť vzbudit muže a říct mu, že chci okamžitě do porodnice.
Sice nemám žádné příznaky, ale už aby to bylo za námi.

3. Během dne přemýšlím, zda by nepomohlo, kdybych zavolala záchranku s tím, že rodím.
Třeba by mě malá nechtěla znemožnit situací, že by přijela sanitka a já byla všechno jenom né rodící.

4. Šišlám na morče...
Popravdě... to jsem dělala vždycky, ale teď je to častější, protože na hovory s ním mám víc času... vlastně téměř celý den.
Chudák.


5. Morče ze svého obydlí vychází už jen za úplatu mrkví.
Asi mě má dost.


6. Nikam se mi nechce, protože "co kdyby náhodou".
Na druhou stranu bych nejraději pořád někde trajdala, protože kdo ví, jak dlouho ještě budeme takhle čekat.

7. Mám záchvaty nakupování pro malou, k jejichž zahnání ale potřebuju kamenný obchod, nikoli eshop.
Naštěstí je tu bod 6.
Navíc už opravdu nic nepotřebujeme.

8. Představuji si průběh porodu.
Což mi tedy vůbec neprospívá!

9. Každou návštěvu těhotenské poradny se bojím i doufám, že mi řeknou "Zavolejte partnera, ještě dneska to bude!"
A jelikož tam jedu zrovna zítra, tak mi držte palce!

Mějte fajn den!

Jana Maláková9 Comments