Trojrecenze: Příliš mnoho informací škodí!

Jsem člověk, který rád ví, co ho čeká.
Pokud to máte stejně, v případě porodu tuto vlastnost snad raději potlačte a na přílišné informování se vykašlete... minimálně alespoň z některých zdrojů.

Před měsícem jsem nakráčela do knihovny a dostala záchvat mateřství.
Kdybych si já trubka půjčila třeba něco odborného, kde by to všechno bylo popsané sice vědecky, ale značně chladně a bez emocí. To né, sáhla jsem po třech knihách, které napsaly samy matky.
Dost realisticky a velmi cynicky!
Nyní se kvůli nim nacházím ve stavu pobavení... ale také vyděšení.


Pomóóóc! Jsem v tom!
Mary K. Moore
Fragment

Už samotný název prozrazuje styl autorčina psaní. Pro matku, která má za sebou alespoň šestinedělí, může být knížka vtipná a plná situací, ve kterých se možná i najde. Nikoliv však pro někoho, kdo to má všechno před sebou a hodlá k situaci přistupovat pozitivně!
Místy je knížka až taková rádoby vtipná, ale spíš než smích vyvolá úšklebek.

"Předporodní kurzy: Jak dát nový význam slovu 'krvavej biják'
Díváte se ráda na násilné  porno? A co spousta cizích lidí v místnosti? Podobnou pohodičku očekávejte, až vstoupíte do říše předporodních kurzů. Zpočátku vám budou říkat, jak je skvělé setkat se s dalšími páry na stejné porodní lodi. Ve skutečnosti ale nechcete přátele, kteří jsou tak šílení, že se účastní podobných akcí."
(str. 62)

"Fáze 3: Pokročilé bolesti
Pro rodičky bez epidurálu se dá tahle fáze nejlépe popsat jako posedlost ďáblem." 
(str. 99)


Agáta a já
Gabriela Chrastilová
Eroika

Agáta a já je lepším čtením, které je plné zkušeností podaných někdy optimisticky, jindy pesimisticky.
Autorka, která vypráví vlastní příběh, měla náročný porod, šestinedělí i následujících několik měsíců.
Je zajímavé si přečíst zkušenost někoho jiného, ale dost snadno se u toho zapomíná, že vše je opravdu hodně individuální. Najednou se z čista jasna objeví myšlenky typu "Tak tohle mě čeká... proboha!"

"Oxytocin do mě tekl proudem, já řvala jak raněný tygr (i přes svoje původní předsevzetí, že po vzoru svého oblíbeného hrdiny Vinnetoua budu snášet bolest mlčky a se stoickým výrazem ve tváři), a do toho mě ještě nutili, abych si došla na toaletu vymočit. Horší cestu jsem ještě nikdy nezažila, šourala jsem se s pocitem, že mám fotbalový míč mezi nohama a že se mi tím nesnesitelným tlakem vyvalí všechny vnitřnosti ven a já skončím celá naruby."
(str. 29)


Deník šílené matky aneb Ženská vydrží jako kůň
Iva Lecká
Nakladatelství Šulc-Švarc

Knížka Ivy Lecké je pro mě jednoznačným vítězem (byť opět platí pravidlo: Lépe číst až po!). Krátké kapitoly jsou čtivé a plné vtipných situací, ve kterých hraje roli nejen malý synek, ale také manžel a tchyně (což jsou vděčná témata).

"... manžel mi držel hlavu a já řvala. Řvala jsem jako o život. Nenávidím tě! A drž mě pořádně! Co jsem komu udělala, že tohle musím vytrpět, Já se chci rozvést!
Ne-ná-vi-dím-tě! Nedrž mi tu hlavu!
Drž mi tu hlavu!
VODU! Kyslík!
Cigaretúúú!
Že jsem se tenkrát nechala... za-tra-ce-ně!
Tlačte!
Já tlačím!
Pořádně!
Nedrážděte mě!
Musíte se hodně naštvat!
Já jsem tak naštvaná, že to ani víc nejde! Vyndejte ho ze mě, doktorko! O-kam-ži-tě-tě-tě-tě-tě!
Sestři, skočte jí na břicho!
Cože? Bože!
Slezte ze mě! Že vám to není blbý!
Kloupare, končím s tebou! Jestli to přežiju, tak tě zabiju!
(Manžel si to slíznul první.)"
(str. 20)

"A jsem šťastná, strašně šťastná. Tohle štěstí se popsat nedá, to prostě musíte zažít. Dokázala jsem to. Je tady. Je náš a je nádhernej. Muže zabíjet nebudu. Vlastně jsem mu vděčná."
(str. 20)


Nemáte-li tedy zatím zkušenost s porodem, doporučuji podobnou literaturu vyhodit z okna.
Zasmát se u ní můžete, až to budete mít za sebou.
Já už jsem ztracená duše, četla jsem to... a teď mám nahnáno... dobře mi tak!

Mějte se moc krásně!
Jana Maláková4 Comments