Milence už rozhodně ne!

Říkala jsem si, že Milenec lady Chatterleyové je tak známá knížka, že bych si ji měla přečíst.
Navíc se mi v knihovně povalovala už dost dlouho, a tak jsem se do ní pustila.

Mám podobné příběhy ráda, Annu Kareninu a Paní Bovaryovou jsem četla několikrát a jistě se k nim ještě znovu vrátím.
Ale k Milenci lady Ch. už určitě ne.
Asi nejsem na tenhle druh literatury ten správný typ.


Děj je taková romantická klasika, byť zajímavá kritikou tehdejší doby.
Žena s dobrým společenským postavením se zamiluje do poddaného svého muže.
Zaplete se s ním a prožívá erotický vztah, lásku, zmatky sama v sobě i boj s předsudky ostatních lidí.

Dlouho byl román považovaný za pornografický, ale v dnešní době ho takto čtenáři už asi spíše neberou.
Intimita je sice součástí – i když někdy dost podivnou: „’Mám tě rád, protože můžu do tebe’, řekl" – ale asi jen málokoho bude extrémně šokovat.
Postavy mi nebyly příliš sympatické. Milenec – myslivec Oliver Mellors – není zrovna citlivý romantik, do kterého by se čtenářka „zamilovala“.

Upřímně řečeno... knížku jsem dočetla jen proto, že nic nechci odkládat rozečtené.
Styl vyprávění je pro mě značně rozvleklý, navíc prokládaný pasážemi, které jsem měla chuť úplně přeskočit.

Nemám, co víc bych k tomuhle románu napsala. Zklamal mě... ale sto lidí, sto chutí, že?
Četli jste ho?
Dejte vědět, jestli se vám líbil!

Mějte hezký den!