Jak přežít smysl života?

Každý věk má svá specifika. A víte, co se stane vaším denním chlebem v době, kdy je vám okolo pětadvaceti? Zprávy o těhotných známých, narozených dětech a uzavíraných manželstvích. Tedy aspoň u mě tomu tak je.
 Nemyslím to vůbec zle, naopak. Z každé těhulky, dcery, syna i nevěsty mám radost.

Nedávno jsem ale navštívila jedno velké knihkupectví a chvilku pobyla v oddělení pro budoucí maminky. Chtěla jsem zjistit, jaký bude můj čtenářský plán, až na to dojde.
To jsem neměla dělat...

Zdroj: deviantart.com.

Dost mě zneklidnily názvy některých titulů. Bylo to samé jak se nezbláznit, jak přežít, jak vydržet, jak zvládnout...
A protože jsem duše hloubavá, napadlo mě, jestli nám není zbytečně podsouváno, že to nejen nebude procházka růžovým sadem, ale dokonce se bude jednat o něco, co si pomalu žádá armádní výcvik. 
Možná se teď zkušené maminky smějí a ťukají si na čelo, že vím prd... což je náhodou pravda... ale věci jsou hodně také o přístupu. Ve chvíli, kdy do toho půjdu s tím, že na nočním stolku se mi budou kupit knížky o přežití, zvládnutí, nezbláznění, se můj přístup musí zákonitě změnit v negativní a hlavně budu mít fakt nahnáno.

A tak jsem si předsevzala, že takové věci číst nebudu, případně dám každou z plánovaných knížek nejdřív přečíst již zasloužilé matce, aby posoudila, zda je to vhodné čtivo nebo hororové pojednání o mateřství.
Nechci k rodičovství přistupovat jako k válečnému tažení na nepřátelskou zemi, ale ke smyslu života, který si hodlám užít... tedy alespoň do té doby, než mě i tatínka milé dítko v patnácti označí za prehistorická stvoření absolutně za zenitem a odebere se na nejvzdálenější internát v republice.

Co myslíte... jak moc přístup (k čemukoliv) mění pak samotný prožitek?
Dejte vědět do komentářů pod článkem!

Mějte pěkný den!

Jana Maláková3 Comments