Pořád žiju udržitelně, ale mám co zlepšovat

Udržitelnost - to je slovo, které před několika lety proniklo snad do všech sfér našeho domova. Důkazem je dnes už tři roky starý článek, který vyhrál Lohas Blogger 2015. Právě na vyhlašování jsem se setkala s Kamilou Boudovou - revolucionářkou, která kope za udržitelný životní styl. Byla okouzlující, svým charisma i tím, co měla na sobě. Musím se pochlubit, že mi pochválila můj sekáčový outfit, radost cítím ještě dnes, když si na to vzpomenu.

Kamila si mě už jistě dávno nepamatuje, ale měla jsem štěstí ji potkat znovu. Tentokrát na stránkách její knížky Falešná Pařížanka, o které vám nejen napíšu, ale také natočím video. Po jejím dočtení jsem se neubránila potřebě zhodnotit, kam se moje vlastní udržitelnost posunula a kde ještě má rezervy.

Mnohé zůstalo při starém. Pořád pobíhám s látkovou taškou a neberu si v obchodě víc igeliťáků, než je nezbytně nutné, chodím do antikvariátů a dvou knihoven a oblečení nakupuju v sekáčích. Moje kosmetická taštička je velikosti krabičky čaje a ještě není plná, navíc vše poctivě dovypotřebovávám a už nenakupuju produkty, které nevyužiju.

A co šatník?

Velkou pochvalu si musím udělit za téměř žádné nakupování v řetězcích rychlé módy. Kousky pořízené během těch tří let byste spočítali na prstech dvou rukou. Poslední záchvat jsem měla nedávno, když jsem z kanceláře procházela kolem H&M. V záchvatu „chodím teď denně mezi lidi, potřebuju něco na sebe“ jsem tam zamířila a odnesla si třpytivé kalhoty, které se trochu bojím vyprat, aby z toho nebyl špatný hadr na podlahu. Od té doby jsem se svést nenechala. Nechť se tedy tyhle kalhoty stanou pomyslnou tlustou čárou. Stejnou, jakou měla Kamila Boudová, když si ve stejném obchodě koupila zlaté kalhoty, které jsou dnes jejím posledním fast fashion prohřeškem.

Můj šatník se vejde do tří šuplíků v komodě a v jednom z nich je dokonce jen pár hadříků. Není to honba za tím, abych mohla říct, že toho mám tak málo, je to honba za tím, abych neměla skříň narvanou nesmysly, které po pár týdnech vycházejí z módy nebo se po dvou vyprání rozpadají. Po vzoru Kamily (a v knížce mi dodala opět mnoho tipů) sestavuju šatník z kousků, co se k sobě hodí a dají se kombinovat. V sekáčích hledám kvalitnější věci z dobrých (rozuměj: ideálně neropných) materiálů. Někdy je to oříšek... no spíš pořádně tvrdý ořech! 

Nad mým botníkem by zaplakalo nejedno dámské oko. Nyní čítá tři páry bot, které opečovávám speciálním krémem. Stačí mi. Na letní sezónu ovšem nejsem vybavená vůbec, ale to je moje chyba. Pochybila jsem a vše vyházela... přitom některé z těch bot by se v opravně daly zachránit.

Zhřešila jsem!

Do horoucích pekel mě ovšem dostává AliExpress. Situaci nezachráním ani tím, že jsem se snažila hledat alternativy (někdy). Jako třeba u batohu, který jsem hledala v české produkci, ale ve velikosti na můj obří notebook a další „nutnosti“, co s sebou tahám, se prostě všechny z pochopitelných důvodů šplhaly k tisícovým cenám. Před třemi měsíci jsem ovšem nastupovala do nové práce a nevěděla, jestli se osvědčím a jestli se mi tam bude líbit. Mohlo to po pár dnech skončit s tím, že zase budu psát jen z domova a nebudu s počítačem cestovat. Putovní kancelář, jak svůj batůžek z Číny nazývám, vypadá bytelně, vejde se do ní půlka mého živobytí (no to trochu přeháním, ale tahám toho fakt hodně), švy jsou kvalitní, nikde nekouká žádná nitka. Moc elegance s ním sice nenaženu, ale tváření se, že mi něco vyhovuje, i když to tak není, mě už přešlo.

Já vím, já vím... pořád mě Ali posouvá o několik udržitelných levelů níž! Ale slibuju, že budu věci, co jsem si tam pořídila, opečovávat, spravovat a snažit se, aby vydržely co nejdéle a tím alespoň trochu odčinily můj hřích. Jako první krok v odvykačce jsem smazala mobilní aplikaci AliExpressu a až se odhodlám, odstraním celý účet na desktopu.

V našich luzích a hájích

Mým velkým cílem je nakupovat u českých tvůrců, kteří šijí kvalitně a z perfektních materiálů, a víc myslet na to, že existují šikovní lidé, co umí mnohé věci zachránit – ať už švadleny, nebo ševcové. Toť moje challenge do následujících tří let.