Vítej, 2018!

14a_Fotor.jpg

Je druhý den roku 2018, sedím v kavárně a čekám. Za hodinu se mám po čtyřech letech částečně stát součástí týmu. Jsem nervózní a těším se zároveň. Dostavil se známý pocit "Co když na to nemám?", ale zahnala jsem ho perníkovým latte, které mi dokáže zpříjemnit ráno tak dokonale, že skoro zapomínám na svoji introvertní povahu, co občas kryju za příliš hlasitý smích, rozhazování rukama a vyprávění rádoby vtipných historek.

Nechce se mi psát hodnocení loňského roku. Ten byl a je pryč. Spoustu toho přinesl a něco si odnesl, je potřeba jít dál. Směle se pustit do realizace plánů, které jsou pro ta čísla 2-0-1-8 řekla bych až velkolepé. Už jen to, že mám v diáři slovíčko "svatba" netýkající se třeba kamarádky, ale mě, je zvláštní.

A předsevzetí? Na ta už dávno nevěřím. Kdysi jsem si je sepisovala na papír a ten hned první týden v lednu ztratila nebo vyhodila, protože byl nepříjemným důkazem toho, že se mi většina jeho položek nedaří plnit. Možná jsem už také dospěla do fáze, kdy nechci nic měnit. Jistě, mohla bych třeba začít cvičit, byť je to hodně vtipná představa. Dobře ale vím, že to by bylo velké tlačení na pilu, které by po velmi krátkém čase stejně skončilo. A já chci svůj čas trávit tím, co mě doopravdy baví, nenechat se sociálními sítěmi, společností nebo čímkoliv jiným tlačit do něčeho, co mi nesedí, ale "mělo by se to".

Máme rodinné cíle a mám pár jen svých. Za těmi jdu a těch se nevzdávám. Proto předsevzetí nejsou potřeba.

Tenhle rok bude jiný a určitě v mnohém překvapí a možná půjde proti něčemu, co si plánujeme. Věřím ale, že bude krásný. Hodlám být sama sebou, přinášet radost jiným, ale nezapomínat ani na sebe, protože jsme to právě my, kdo svůj život ve velké míře může řídit a kdo si do něj nechává přinášet dobré i zlé.

Mějte báječný rok!