Když dolehne krize...

11.JPG

Dnes je přesně ten druh dne, kterých jsem se kdysi v kanceláři bála. Takový ten den, kdy nejsem schopná dát dohromady ani smysluplnou větu natož delší text. Jsou to chvíle, kdy mám pocit, že můj mozek vypnul a zapomněl mi to oznámit. Ty chvíle, kdy mám chuť si na plný pecky pustit do sluchátek LP a nechat ji, ať znít v mojí hlavě.

Jsou to ty chvíle, kdy bych nejraději zahodila telefon i počítač a zalezla mimo dosah celé moderní doby. Chvíle, kdy si přijdu nicotná a příliš nepodstatná pro tenhle svět. Kdy se mi společnost zdá postavená na hlavu. Kdy se divím, na kolik procent sdílíme svoje životy. Kolik lidí zajímají videa o něčích nákupech. Kdy mě zlobí, jak moc nás ovlivňuje technika.

Není to deprese, není to ani špatná nálada. Je to prostě jen jedna z tvůrčích krizí. Je to nedůvěra v sebe sama, ve svoje dílo. Je to taky nemožnost soustředit se, protože jednou za čas se i kreativita vyčerpá.

Snad kvůli těmhle vlnám mají umělecké duše pověst podivínů. Všichni ale víme, že dnes je dnes a zítra bude zítra. Nový den, nové nápady, nová síla. Znám to už tak důvěrně, že nepropadám deziluzím víc, než je potřeba. 

PíšuJana MalákováComment