Jak se žije s pisálkem?

IMG_9338.JPG

... těžce. Moje drahá polovička by vám o tom mohla vyprávět. Ale nebloguje, tak vám to povyprávím sama. Víte, žijete-li s člověkem, co píše hodně, píše rád a sem tam si někdo myslí, že píše dobře, musíte se smířit s několika fakty.

1. Copywriter je dobrý zákazník, potřebuje totiž všechno, o čem zrovna psal. Snad kromě příklepové vrtačky.

Copík, který už si témata může vybírat, je na tom ještě hůř. Píše, o čem ho baví, tudíž je opravdu nutné, aby to všechno doma měl. Osobně se nyní specializuju na dětské produkty. A od té doby mám neustále chuť na dětskou výživu (30 popisků k Hamánkům), máme nové čističe (10 popisků k bio/eko čističům) a o tom, že jsem málem koupila látkové pleny, které naše dítko už nepotřebuje, raději pomlčím. Jenže ony měly úplně boží růžový potisk!

2. Při tvůrčím zápalu platí "mlčeti zlato".

Tak si to představte... Píšete souvětí, o němž si myslíte, že je nejmíň na Pulitzera, a najednou se ozve: "Co budeš zejtra vařit?". A tak místo dokončení geniální myšlenky napíšete "...asi koprovku". A dílo je v háji, Pulitzer je v háji a Nobelovka za literaturu, na kterou jste pomýšleli též, je taky v háji.

3. Pisálek žije se svými postavami.

"Nejsi nějaká přešlá?" slýchám někdy. Ne, jenom jsem v prekérní situaci se svojí postavou (tou literární) a přemýšlím, jak ji z toho vysekat. Na procházce, při jídle... prostě kdy mě zrovna napadne, že už by se měla někam posunout.

4. Poznámky se píšou kamkoliv, čímkoliv a kdykoliv.

Musím zcela neskromně uznat, že v tomto případě je moje pečlivost až pozoruhodná. Ještě se však nestalo, abych pak dotyčný papírek našla. Stalo-li se to, stejně už na něm bylo dětskou ručkou vyhotoveno abstraktní dílo - ideálně fixami.

Občas i ve vyhotovení panuje jistá míra kreativity. Ubrousky jsou kýč - na ně píše kde kdo, ale zkuste si něco poznamenat na lupen ze stromu tužkou na oči. Nešlo to... ale zase mám o čem vyprávět!