Jak to všechno stíháš, člověče?

Jak to všechno stíháš? - ptá se mě hodně lidí. Vždycky jen krčím rameny a odpovídám, že vlastně nestíhám. A nelžu. Všechno, co bych chtěla, nestíhám. Zbytek je jen a jen o dobré organizaci, která se v mém případě nese v tak trochu anarchistickém duchu, a hlavně o pomoci a podpoře, kterou mám doma.

Péče o Emily - bez školky, chůvy i bez přímé blízkosti babiček - rodina, domácnost, de facto 3/4 úvazek, příprava jedné a dopisování druhé knížky, plánování novely, focení, čtení, blog, videa, eshop - zdá se toho hodně. A vlastně se nebojím přiznat, že toho opravdu hodně je. Jenže já jsem vždycky byla taková a všechno, co dělám ráda, mě naplňuje. 

Když mi minulý týden došly síly, slíbila jsem si, že uberu.

Neubrala. Jen trochu přehodnotila priority a k mnohému začala přistupovat s větším klidem. Cítila jsem se jako fénix, který s novou energií v žilách vstal z popela a znovu nasedl na svůj náročný, ale zbožňovaný kolotoč.

Důležité je také nezapomínat na pochvalu. Spoustu let jsem klopila oči a nevěřícně kroutila hlavou, když mě někdo za něco chválil, negovala jsem ta hezká slova. Nevěřila jsem, že se lidem moje psaní líbí, nestála jsem si za svými příběhy, bála se zodpovědnosti... až jsem jednou pochopila, že v tom, co umím, možná opravdu dobrá jsem. A začaly se dít zázraky. Se sebevědomím jde všechno líp. Věřte si a věřte tomu, co děláte, pokud to děláte opravdu rádi, a výsledky se dostaví. Nedělejte věci jenom proto, že je dělá někdo jiný, najděte si to svoje.

Nedávno mi na wattpadu přistál tento komentář. Je krásný a upřímně mě potěšil i povzbudil. Neklopila jsem oči, nekroutila jsem nad ním hlavou a ani jsem si nevmlouvala, že je to nesmysl. Prostě jsem si ho užila a hned večer kývla na jistou možnost, o které vám víc napíšu na blogu a povím na YT kanále začátkem října.

Jak už jsem psala na začátku, podstatná je podpora, důvěra a pomoc blízkých. A já děkuju - vesmíru nebo čemukoliv jinému - že zrovna to mi opravdu nechybí. Jen tak můžu být volnonožka, která nemusí na osm hodin denně do kanceláře. Pokud přemýšlíte o něčem podobném, připravte se na to, že občas je to jako na horské dráze, ale ta volnost za to stojí!

Mějte se krásně a věřte si.