Tegmine poodhaluje tajemství šumavské přírody

Na křest knihy Tegmine mě pozvala úžasná Lucka (Život podle Lucie). Těšila jsem se do showroomu 2media v Pařížské a říkala si, že jistě potkám zajímavé lidi. A tak se také stalo. Navíc jsem mohla být u křtu knihy, která je sice zařazena do young adult literatury, ale jistě se bude líbit i mnohým starším čtenářům. Jako třeba mě.

A to jsem prosím měla drobné předsudky. Víte, moc nejsem na čtení, kde by se objevovaly bytosti typu upíři. Navíc v přírodě je můj výskyt opravdu značně výjimečný a jak říká má drahá polovička - čerstvý vzduch mě, městskou holku, totálně odbourává, takže obvykle usínám už v autě po cestě domů.

Ukázalo se ale, že to je jedna z těch knížek, od kterých se prostě nejde odtrhnout. Její autorka - Soňa Sirotková - nám na křtu vyprávěla, že na Šumavě je spousta různých legend a že mnohé z nich právě v knížce čtenáři najdou. Tím je čtení mnohem zajímavější. Navíc je celý příběh prošpikovaný tajemstvími a vy se prostě chcete dozvědět, co se bude dít dál.

Nenudila jsem se ani chvilku!

Vroni jednoho dne naleznou na ulici se ztrátou paměti. Nikdo neví, kdo je, nikdo ji nehledá. Hrdinky se po roce na psychiatrii ujímá jedna ze zaměstnankyň a s tím, že budou předstírat, že jde o vnučku s babičkou, se nastěhují do malého domku v šumavské Lenoře. Snaží se zapadnout mezi čtvrťáky gymnázia, ale moc se jí to nedaří... a pak se objevuje tajemný Ben. Jestli teď cítíte náznak romantické zápletky, pak se nemýlíte.

Jenže Ben není obyčejný člověk. A kdo ví, Vroni možná také ne...

Sečteno, podtrženo... Tegmine je poutavou fantasy knihou. Co trochu sráží její kvalitu, je fakt, že se v ní sem tam objevují chyby. To je opravdu škoda. Nicméně díky obsahu i otevřenému konci se už teď moc těším na druhý díl.