Když psaní nejsou hvězdy nakloněny...

Píšu roky, píšu často a sem tam má někdo názor, že píšu i poměrně dobře. Takový člověk je pak ochoten vynaložit svoje peníze na to, abych mu sepsala nějaký text. Články, weby, slogany... to všechno už jsem si vyzkoušela. A teď přišel čas pomalu znovu roztočit kolotoč pracovního nasazení. Nemyslete si ale, že je to po dvou letech psaní jen pro sebe a svoje čtenáře snadné...

Vyšoupla jsem dnes drahou rodinu ven na procházku a sama usedla k počítači, protože na mě čekalo několik rozpracovaných záležitostí. "Soustřeď se, holka," snažila jsem se vybičovat svoje mozkové závity. Nešlo to.

Pak mě napadlo, že se mrknu na facebook. Co kdyby se tam událo cokoliv, o čem bych měla vědět, že?

Neudálo.

A co Instagram?

Taky nic. Avšak uvědomila jsem si, že jsem ráno nahodila selfíčko v knihovně, které dosud nebylo publikováno. Věčná škoda! Několik minut jsem pečlivě volila filtr, kontrast, jas a jiné životně důležité záležitosti, než došlo na samotné zveřejnění.

Spokojená, že jsem předala velice podstatnou zprávu světu, jsem se zahleděla na blikající kurzor. Hleděla jsem, hleděla, až mě začala hlodat zvědavost, jak se asi moje fotka líbí. A tak bylo nutné opět překontrolovat sociální sítě a jen děkovat vyšší moci, že jsem se už kdysi vymezila pouze na dvě z nich.

"Fajn, tak teď už!" byla jsem rozhodnutá, a abych přilákala múzu, zatoužila jsem po troše vůně esenciálních olejů. Začala jsem tedy hledat aromalampu.

Po úspěšném pátrání jsem zapálila svíčku a s uspokojením uznala, že navození pracovní hygge mi fakt jde. Pro jistotu jsem ale ještě překontrolovala, zda venku neprší. Bylo mi jasné, že pokud ano, drazí se vrátí dříve a bude po klidu. Jakmile naše robě totiž zjistí, že jsem u počítače, okamžitě se mi škrábe na klín, popadá myš a energicky buší do klávesnice - volnou rukou, nikoliv myší, to jsem zatrhla.

Pršelo.

Usedla jsem se značným odhodláním a světe div se celých pět minut jsem skutečně psala! Najednou však klika cvakla, dveře letěly a Emily se vřítila do bytu s hlášením, že na pískovišti potkala híííhalu (žížalu - pozn. redakce).

Bylo jasné, že práci dnes hvězdy nejsou nakloněny.

A jak to máte vy? Taky umíte tak pěkně prokrastinovat? Já se snažím co nejméně, ale jsou prostě dny, kdy to jinak nejde... obvykle den před datem odevzdání.