Kingův Puls pulsuje otevřeným koncem

Stephen King je sice mým oblíbeným autorem, ale když jsem zjistila, že kniha Puls je o čemsi jako jsou zombie, chtělo se mi okamžitě dojít zpátky do knihovny a knížku vrátit. Nevím proč, ale zrovna nemrtví mrtví mě prostě nebaví.

Pak jsem si řekla, že nebudu žádný máslo a zkusím se přeci jen začíst.

Možná je to tím, že jde právě o kingovinu, nicméně nakonec se mi Puls docela líbil. Sem tam je děj trochu natahovaný, ale kdo přečetl Holčičku, která měla ráda Toma Gordona, lehkou vatu odpustí.

Jde o to, že jednoho dne se přes mobily rozšíří jakýsi virus, kvůli němuž se lidé změní. Chovají se agresivně a připomínají živé mrtvé, byť nejsou, protože zabít je lze. Postupně se ale jejich stav vyvíjí - houfují se a používají telepatii. Claye a pár dalších, kteří mobilní telefon nevlastní, tahle nákaza nepostihne, a tak se musí rozhodnout, co dál. Právě tady se zajímavé pasáže střídají s nepříliš dramatickými, kdy se jen někam přemisťují. Clay má ale jasno - musí najít svého syna, ať už jako normálního člověka nebo "telefoňáka". Konec je de facto zcela otevřený. Někoho tak možná zklame, ono však není úplně jisté, jaký konec by vlastně byl ten správný.

Zdůraznit musím hlavně dobrý nápad, byť jsem se chvílemi neubránila pocitu, jako by ho autor namáhavě sešroubovával dohromady.

A co vy a Stephen King? Čtete/nečtete?