Je v Pátém evangeliu skutečně tolik napětí jako v knihách D. Browna?

Přirovnávání Pátého evangelia ke knihám D. Browna je docela přirozené. Jedná se totiž o podobnou tematiku, která se v literatuře až tak často neobjevuje. Spojuje křesťanskou historii se současností a koření ji detektivní zápletkou. Jenže...

... D. Brown umí příběhu napětí dodat mnohem lépe. Páté evangelium Iana Caldwella má téměř 500 stran - 500 stran těžkotonážního textu, který se nečte snadno a který je v mnohých pasážích nezajímavý, natož pak aby byl napínavý. Začíst se, aby se od knihy nedalo odtrhnout, je náročné... anebo nemožné.

Nechci tvrdit, že by si kniha nemohla najít svoje čtenáře, ale nemyslím si, že by byla záležitostí masového úspěchu. 

Hlavní zápletkou je násilná smrt Uga Nogary - autora výstavy, která se má konat ve Vatikánu. Bratři Andreouovi, kteří mu s organizací pomáhali, jsou do pátrání vtažení. Navíc se otevírá historie několika náboženských symbolů, jako například jednoho z nejstarších kodexů Diatessaronu a Turínského plátna, do něhož mělo být zabaleno Ježíšovo tělo po sejmutí z kříže. A právě tohle je na knize nejpoutavější. Občas jsem při čtení dokonce zagooglila, abych viděla, jak daný symbol vypadá. Je skvělé, že autor vychází ze skutečnosti. Vy si pak můžete klást spoustu otázek, které jsou dodnes zodpovězeny jen napůl nebo vůbec.

Co rozhodně musím vypíchnout, je obálka, která má opravdu nádherné zpracování. Tím spíš mě ale napadá, jestli by si nezasloužila pevnou vazbu.