5 mých čtenářských zlozvyků

1. Knihy všude, kam oko dohlédne.

U nás doma najdete hned několik knih v každé místnosti. Tu Coelho, tu Hartl, tu další a další. Situace se navíc přiostřuje tím, že nám roste další nadšený čtenář, takže sem tam se k vlastnímu čtivu musím prohrabat přes knížky s říkadly, krtka, vílu Amálku, slabikář a jiná dětská díla.

2. Kamkoliv... ale jedině s knihou. Nebo raději se dvěma.

Knížky tahám všude, protože co kdyby se přeci jen naskytla chvilka času na přečtení pár stránek, že? Člověk nikdy neví. A tak ve chvíli, kdy v ultra těžkém batohu hledám čistou plenu, musím nejprve vyndat literární zásobu cca na měsíc. Já se považuji za intelektuála, ostatní si myslí cosi o bláznovi.

A mimochodem... jdu-li někam s mamkou, vyžaduje kontrolu mého zavazadla. Když jsem s ní, prý žádné bichle tahat nemusím.

3. V knihovně jako doma. Knížky z knihovny u nás doma taky jako doma.

Zajít do knihovny je rituál, který se v mém životě opakuje jednou, dvakrát do týdne. A ač mám doma obvykle tak napůjčováno, že by to za měsíc nepřečetl ani mistr světa v rychločtení, musím si nabrat další. Protože co kdyby tam třeba příště zrovna tyhle knížky nebyly, že?!

Jednou jsem suveréně s haldou dorazila k pultíku pro půjčování, jedna z knihovnic, s nimiž jsem už de facto rodina, se na mě smutně podívala a pravila, že bohužel už toho mám doma moc a dokud něco nepřinesu, nemůže mi půjčit další. Krutá to žena!

4. Knihkupectví se musím vyhýbat obloukem, jinak...

...jinak domů tahám spoustu voňavých knih. Mám sice raději antikvariáty, ale ta vůně nových výtisků je omamná a barevnost psychedelická.

5. Více rozečtených.

Někomu se pak obsahy pletou. Mě ne. Aktuálně čtu knih několik a vůbec si nemyslím, že by se Michal Viewegh (Báječný rok - deník 2005) dostal do země pohádek (Země příběhů), kde by potkal malého prince (Malý princ v nás) a Jáchyma s Veronikou (Okamžiky štěstí).

 

A teď se přiznejte vy. Máte také nějaké čtenářské zlozvyky?