Jak mateřství změnilo mé čtenářské já

Stala jsem se mámou a tím pádem také mnohem zranitelnějším člověkem. Ta svobodomyslná holka, které děti přišly roztomilé, ale nedojímala se jimi, je pryč.

Přečetla jsem toho spoustu o hrůzách páchaných na dětech. A není divu, od osmé třídy čtu o holocaustu, zabývám se jím a cestuju po bývalých koncentračních táborech.

Proč? Kdo ví. Možná ve snaze pochopit, jak se něco takového mohlo stát. Rozhodně nejsem zatížená příběhem předků, náznak kapky židovské krve jsem v naší rodině objevila teprve nedávno.

Před dvěma lety jsem se změnila... a s touhle změnou přišla také proměna mého čtenářského já. U každé dětské oběti si dokážu představit, jak muselo být rodičům. Vlastně tak úplně nedokážu. Naštěstí. Ale jsem rozhodně blíž, než když jsem sama vlastní dítě neměla. Už nebrečím u jedné z deseti knížek, ale u každé. A mnohým se dokonce vyhýbám. Naposledy jsem zavřela a už neotevřela rozečtené Vyhnání Gerty Schnirch. Scény, kdy má její přítelkyně v náručí mrtvého synka, se dodnes nemůžu zbavit...

Maminky, změnilo vaše mateřství nějak i to, co čtete?