Dívky z Montmartru

Moje kamarádka chtěla být baletkou. Obdivovala jejich ladnost a eleganci. Já ne, byla jsem vždycky na všechno tak nějak levá. Na břišních tancích jsem zásadně šla doleva místo doprava a kroky se mi pletly tak, že jsem raději stávala úplně vzadu, aby mě nikdo neviděl.

Až teď jsem pochopila, že balet je nádherná záležitost a že má svoji zajímavou historii, která mě fascinuje možná víc než samotné taneční kreace. Ukázala mi to knížka Dívky z Montmartru, která poodhaluje tajemství pařížské opery v druhé polovině devatenáctého století.

Nevěřili byste, ale opera v Paříži působila tak trochu jako luxusní nevěstinec. Ony totiž začínající baletky často bývaly z nejnuznější spodiny společnosti a na to, aby si vůbec mohly dovolit oblečení a podobně, potřebovaly tzv. abonenty - tedy sponzory... a ti si pak s nebohou náctiletou baletkou mohli dělat, co chtěli. Smutné a děsivé.

Dívky z Montmartru jsou o třech sestrách van Goethemových - Antoinettě, Marii a Charlottě - a příběh je popisován z pohledů prvních dvou. Všechny tři to mají těžké, otec jim zemřel, matka je alkoholička a ony samy řeší spoustu starostí. Zajímavé je, že děj vychází ze skutečných událostí, jen osud sester je pozměněn. Autorka jim zřejmě chtěla dopřát alespoň lepší literární život, než měly doopravdy.

Antoinetta i Marie totiž nejspíš skončily kdesi na pařížské ulici jako alkoholičky a prostitutky, jen Charlottě se podařilo dostat se z bahna. Stala se sólistkou a později učitelkou baletu.

Ještě zajímavější je, že Marie - jak v knížce, tak ve skutečnosti - stála modelem malíři Edgaru Degasovi. Ten podle mladičké baletky nevytvořil jen několik obrazů, ale také jedno ze svých nejvýznamnějších děl - sochu Malá tanečnice, která ve své době vyvolala obrovský rozruch. Určitě doporučuju mrknout na dokument z cyklu Soukromí mistrovského díla: Degas: Čtrnáctiletá tanečnice.

O Dívkách z Montmartru jsem mluvila i ve videu, tak chcete-li, mrkněte.

ČtuJana MalákováComment