Jak jsme se vydrápali nahoru na horu

Naše toulky po krásách slovenských nás zavedly až do Nitry. Těšila jsem se na poznávání čilého proudění městského života, protože do té doby jsme se pohybovali spíše v poklidných částech území našich sousedů. Muž ovšem užasle pohlédl na vrch Zobor a prohlásil, že tam zkrátka a dobře musíme vystoupat.

Nepřekvapilo mě to. On je blázen do výšin, a tak všude, kam se vrtneme, je nutné navštívit minimálně jednu řádnou vyvýšeninu nebo rozhlednu. Mě to nevadí, ráda kouknu na svět z jiné perspektivy, ale tentokrát jsem malinko zapochybovala při pohledu na naši sestavu. Dítko v kočárku a dospělý doprovod v obuvi, která byla na míle vzdálená pohorkám.

Zaparkovali jsme pod Zoborem a významně pohlédli na informační tabuli.

"Musíme tudy," ukázal muž na jednu z tras.

"To je nesmysl. Šla bych po modré. Podívej, je tam spousta zajímavostí. Pramen, jakési duby, zajímavá fauna a tak," nesouhlasila jsem a s nadějí, že v pětatřicetistupňovém vedru nepojdu kdesi v zoborských lesích, jsem trvala na nejkratší variantě.

"Tak dobře," pokýval muž, byť ještě dodal, že má malé pochybnosti o schůdnosti oné cesty.

Co vám budu povídat... měl pravdu.

Emily si ještě dole aplikovala dudlík, že jako než dojdeme, trochu pospí. Jenže nakonec jsme více než hodinu překonávali popadané stromy i obrovské kořeny a snažili se kočárek dostrkat přes kamení. Drncalo to natolik, že dítko sice mělo záchvaty smíchu, ale spánek z něj byl dočista vytřesen.

Kromě naprosto a zcela obyčejné studánky jsme z nabízených lákadel neviděli ani jedno... pravda, po nějaké době jsme už po epesních dubech nekoukali, ale co se týká zvěře, dávala jsem pozor, protože jsem se bála, aby se do těchto míst z Tater nezatoulal medvěd, a mimo několika brouků jsme taktéž nic příliš významného neobjevili.

Třikrát muž pronesl: "Už tam budeme," a třikrát se naprosto mýlil.

Když už jsme se konečně dostali do cíle, výhled stál opravdu za to, a tak jsme se pokochali a vytvořili spoustu fotek. Já a dítko, muž a dítko, dítko v trávě, já sama, muž sám, všichni tři atd. A až po sestupu dolů jsem zjistila, že naše robě, které si během vyměňování pleny hrálo s foťákem, cosi přenastavilo a pořízené záběry jsou jaksi v šumu.

Nevadí, důležitý je zážitek... a ten to teda určitě byl.

A jak trávíte začátek prázdnin vy?