Procitnutí s Procitnutím slečny Primové

Zadní strana obálky slibovala nevšední literární zážitek, oslavovala příběh, chválila autorku. Vypadalo to nadějně. A ono by asi i bylo, kdyby...

... hlavní postava nebyla tak příšerně nesympatická. Fakt. Slečna Primová je sice studovaná a noblesní, ale neustále se kvůli něčemu uráží a xkrát "zvedá nosík řádně vysoko". Netvrdím, že by hlavní postava měla být ztělesněním ctnosti, nicméně tahle nedůtklivá a vztahovačná frfňa tak trochu leze na nervy.

Samotná myšlenka knížky je ale zajímavá. Zabývá se totiž povrchností hodnot současnosti a jejich (ne)smysl ukazuje na městečku, které se rozhodne žít "postaru", bez moderních výdobytků. To je mi na rozdíl od samotné slečny Primové, která má velice trefně prudérní jméno Prudencie, sympatické. I já si někdy říkám, že by se mi líbilo žít někde, kde lidé nenahání pokémony a lajky na facebooku. Tak trochu po vzoru dob dávno minulých... ovšem s elektřinou a teplou vodou.

Druhou linií je zvláštní vztah mezi slečnou Primovou, která do tohoto městečka přijde za prací, a jejím šéfem. Celou dobu je vám sice jasné, jak to nejspíš dopadne, nicméně je to milý příběh.

Určitě nejde o knížku, u které bych po dočtení měla takový ten krásný pocit absolutního nadšení a překvapení. Rozhodně bych ji znovu číst nemusela.