Pokročilé krůčky v životě s minimem odpadu

Čas letí... a tak je to už pěkných pár měsíců, co jsem se zúčastnila Lohas Blogger Challenge, jejíž kategorii Lifestyle se mi kupodivu podařilo vyhrát. Můj příspěvek tenkrát vznikal za poněkud nestandardních podmínek, kdy jsme doma všichni marodili. Fotky jsme fotili s mužem večer, mě bylo zle a jemu nebylo o nic lépe a světlo bylo marné, protože jsme čekali do večera, až usne dítko. Bylo to náročnější, ale dali jsme do toho všechny síly, co nám zbývaly v boji s moribundusem, při němž dětská doktorka skloňovala i velmi nehezká slova jako "kapačky" a "pobyt v nemocnici".

Těší mě, že když se teď na onen příspěvek podívám, můžu tvrdit, že se mnohé změnilo... a nemyslím tím jen název blogu, k posunu došlo i v našem rodinném v životě s minimem odpadu.

1. Věci na jedno použití nemusí být na jedno použití

No tak jistě, jsou záležitosti, které opravdu lze použít jen jednou, ale pak existují také takové, kterým životnost prodloužíte snadno a rychle.

Na tuhle myšlenku mě přivedla babička, když mi řekla, ať hadřík na nádobí hodím do prádla. Popravdě, nejdřív jsem se smála... Nechápala jsem, proč takovou věc, jejíž balíček stojí pár kaček, prát. Ale o tomhle přece zodpovědný přístup k životnímu prostředí je, ne?

2. Důůů it jorself

Začala jsem šít. Na začátku to sice vypadalo, že spíš jen párám a nadávám, ale všechno chce cvik.

Zatím látám jen ručně, ale se strojem na sebe už pomrkáváme. Věřím, že hned, jak mamka vyřeší patálii se špatně nasazenou nití, budeme velcí přátelé.

3. Co je v domě, to se počítá

Když jsem se letos asi po padesáté rozplývala nad úrodou rybízu, došlo mi, že možná není tak moc výjimečná. Mám dokonce podezření, že vloni, předloni a mnoho let předtím byla úplně stejná, ba dokonce lepší. Jenže to jsem si ji fakt nevšímala. Ještě tak sezobnout jahodu nebo malinu, ale ty malé červené kuličky mi fakt nic neříkaly. V kuchyni jsem neuměla stvořit ani kafe, které by se dalo pít, a zavařování, pečení či jinou bohulibou činnost podobného charakteru, jsem považovala za totální přežitek. Až teď si pomalu ale jistě nacházím cestu k přírodě a zamilovávám si její dary, které lze použít na tisíc způsobů. A to jsem ještě nedávno za jedinou přijatelnou přírodu považovala městský park.

4. Boj za lepší eko matku

Vloni jsem si v článku posteskla, že jsem špatná eko matka. Ale já se opravdu snažila s tím něco dělat! Dokonce i eko pleny se u nás doma objevily... a pak zase rychle zmizely, protože Emily se po nich neskutečně osypala.

A tak jsem si řekla, že takhle teda ne, a zakázala plenky úplně. Skoro. Povoleny jsou jen na noci a cesty, jinak se chodí na nočník. Dítko to pochopilo a jako správný eko nadšenec přijalo za své.

Kde mám rezervy?

Tak předně pořád nemám kompostér s kanadskýma žoužalama, který bych fakt moc chtěla. Můj muž, který v jiných případech de facto plní, co mi na očích vidí, mi oznámil, že žížalí farmu mít doma nemusíme. A tak pokaždé, když vyhazuju rostlinný odpad do koše, zamačkávám slzu a hlasitě běduji nad tak neeko chováním (je-li muž doma, jinak to nemá smysl, Emily je to totiž dost jedno).

Jinak těch rezerv je ještě spousta. Stále se mi množství odnášeného odpadu nelíbí. Ale neustále pracujeme na zlepšení...

 

A jak to máte s ekologií doma vy? Řešíte/neřešíte?