První lufťácká zkušenost aneb Venkov zatím vede

Pravda... nejsem ryze typ na vesnici. Kuru domácího se bojím, plení zahrádky není mé hobby a v žádném případě nejsem družná se sousedy. I tak jsme se ale s mužem vydali do zcela nepoznaných vod a zahájili svou první lufťáckou sezónu, která nás z našeho podkrovního bytečku na pražském předměstí o víkendech zavádí do malebné chaloupky mých předků, kde kuchyni kraluje babička, lid se vzájemně dobře zná a po dvoře běhá pes pečlivě oddělen od neustále zobajících slípek.

Venkovská romantika mě nadchla. Žádný spěch, žádný dosah jakéhokoliv připojení kromě velice slabého signálu na mobil, který chci-li použít, musím se postavit na určité místo o velikosti cca metr na metr... a i tak slyším každé páté slovo hovořícího, takže mi nezbývá, než přitakávat a doufat, že jsem právě neodsouhlasila třeba tu super nabídku, s níž mi nedávno volala jistá paní a v níž mi nabízela moderní termo prádlo hodící se do hor. Byť jsem jí vysvětlila, že nejsem žádný kamzík a mým vrcholem byl pohled na Sněžku ze spodních linií, nedala si říct a trvala na svém. Každá žena by prý takové termo prádlo měla mít. Nakonec jsem se s ní rozloučila slibem, že odstěhuji-li se na Sibiř, zavolám jí.

Ale zpět k rozjímání nad pobytem na vsi. Slunko svítilo, poslové jara kvetly a tráva se zelenala. Emily byla natolik nadšená, až pojala podezření, že bych za tak skvostný zážitek měla dostat dar. A zatímco jiné děti nosí maminkám kytičky, naše robě v nestřeženou vteřinu popadlo psí bobek a s radostí mi jej chtělo předat.

Zachovala jsem se jako nevděčná matka. V šoku a s nadávkami, proč jen se to zvíře musí vyprazdňovat, vyklepala jsem onen dar z ruky svého potomka a běžela jej dezinfikovat (potomka nikoliv dar, ale to jste asi pochopili).

Co vám budu povídat, všichni přítomní rodinní příslušníci, kteří se za normálních okolností nemohou od roztomilého dítka odtrhnout, tentokrát dělali, že smrdutý uzlíček štěstí pomalu ani neznají.

Nedivím se... ale jako matce mi nezbývalo nic jiného než situaci vyřešit.

Abych však tomu nebohému zvířeti nekřivdila, faktem je, že jde o poměrně čistotného psa, který si chodí odskočit na jeden plac na zahradě, jenž samozřejmě pravidelně čistíme. Ovšem i tak nyní přemýšlím, zda tam nesestavit něco jako psí kadibudku.

Venkov versus já tedy zatím 1:0. Ale jsme teprve na začátku!