Děkujeme, pane Lustigu...

Kromě Terezína přežil i Osvětim a Buchenwald, uprchl z transportu do Dachau, vinou holocaustu přišel téměř o celou rodinu - to potkalo Arnošta Lustiga, který by 21. prosince oslavil 90. narozeniny.

Fakt, že byl skvělým spisovatelem, není snad ani potřeba připomínat. Spíš se zaměřme na Arnošta Lustiga jako osobnost. Osobnost, která by mohla životními událostmi zahořknout, ale která zůstala plná optimismu. 

Setkání s ním pro mě bylo životním zážitkem. Sálala z něj pozitivní energie a všechny kolem sebe bavil vtipy... a to ne vždy právě slušnými. Bohužel dnes už se s Arnoštem Lustigem nikdo z nás potkat nemůže, nicméně i tak ho můžete poznat blíže, a to díky knížce Tachles, Lustig.

Jde o rozhovor, který se spisovatelem vedl Karel Hvížďala. Hovoří v něm o minulosti, přítomnosti i budoucnosti, a to s humorem, moudrostí a upřímností, které mu byly vlastní.

"Žárlil jsi někdy na milenku?

Musíš mě nechat přemýšlet. Myslím, že ano. Protože většinou ta milenka měla manžela. No ale musíš se s tím smířit. Odpovědi na tvoje otázky jsou nádherný náměty na povídky. Kdybych měl čas, pustím se do nich, ale teoreticky to zobecňovat, to se zdráhám nebo ostýchám, protože na to nemám. Jen jsem věděl, že na manžela své milenky žárlit nesmím, protože je to nemorální, zvlášť když se vzali z lásky a když mezi nimi trvá hezký vztah. Vždycky jsem moc dobře věděl, že míra lásky, kterou jsem si vyzvedl, musela chybět někde jinde. Věděl jsem, že nevěrou s nějakou ženou okrádám jejího manžela, že ho šidím. Představ si, že se s ní miluješ v pátek odpoledne, vyřídíš tím sebe i ji, podlamují se vám kolena a ona teď přijde domů, přitulí se k ní muž a jí zbude jen síla, aby ho vzala kolem krku a řekla: Miláčku, dneska jsem unavená, pojď, vyspíme se v míru."

ČtuJana MalákováComment