Ženu ani květinou...

Často si myslíme "jedna facka a šel by", jenže ono je to nejspíš mnohem složitější. Simona Monyová věděla, o čem píše, manžel ji celá léta psychicky i fyzicky týral. A tak se můžeme jen dohadovat, kolik pravdy je v její knize Ženu ani květinou... Dříve než tragicky zemřela (právě manželovou rukou), tvrdila, že ve své tvorbě příliš autobiografie nepoužívá. Na druhou stranu po její smrti vyšlo najevo, že ještě před svatbou ji partner ublížil natolik, že měla prasklý bubínek v uchu. A to samé zranění (mimo spousty dalších) přiřkla i své hlavní postavě.

Takže kolik je asi reality v knížce Ženu ani květinou...?

Nevím... ale i kdyby to byl "jen" ten ušní bubínek, je to mrazivá představa.

Kniha vypráví o Regině - poměrně slavné a úspěšně herečce - která sama vychovává malého syna. Regina silně prahne po lásce, načež se objeví Marek - ztroskotaný herec potácející se v problémech s alkoholem. I když se na začátku až přes některé potíže zdá být poměrně dobrým partnerem, situace se přiostřuje s Regininou stoupavou kariérou. Marek žárlí a v alkoholovém opojení pro ránu nejde daleko. Hrdinka se tak dostává do začarovaného kruhu, který je podle psychologů naprosto typický. Svého partnera omlouvá, několikrát se s ním snaží rozejít, ztrácí vlastní sebevědomí, podřizuje se mu, snaží se neprovokovat a pomoci partnerovi s jeho problémy. Nenávidí ho a zároveň zvláštním způsobem miluje.

Styl psaní je příjemný a až na malé výjimky, kdy máte pocit, že jednu věc zbytečně čtete víckrát, dobře plyne. Sem tam mi byla sama hlavní hrdinka trochu nesympatická, protože se zaobírala až zbytečnými detaily. Na druhou stranu každý jsme jiný a ani hlavní postava nemusí být dokonalá. Naopak. Díky různorodosti povahových rysů je knížka "ze života" důvěryhodnější. Navíc je značně znát, že Simona Monyová vystudovala psychologii. O domácím násilí jsem četla práci psychologů a skutečně je násilník vykreslen podle charakteristického typu, kterých je více. A také sama oběť i vývoj vztahu "zapadá" do psychologických "tabulek".

Pokud však porovnám tuhle knihu a jinou autorčinu knížku - Blonďatou stíhačku - pak ta druhá se mi líbila víc. Brzy vám o ní také napíšu.